top of page

DĚTSKÁ PYROMÁNIE

Aktualizováno: 20. 2.


Kdysi dávno hyperaktivní démon se narodil,

samá ruka, samá noha, velké klapáte uši měl.

Těžce zkoušení rodiče, trpělivost zbrojily.

Démon svou aktivitou bortil vše, na co se podíval.

Ve velké fantazii a představách se moře ohně vzdouvala,

chodící problém se z něj stal a máma jen zoufala.

Jednou rukou máchl a v prdeli vše bylo,

Libore ty kobylo, co tě to proboha spálilo


Taková menší pyrománie v oblasti poezie. Dobře přiznejme si jedno. Básník ze mě určitě nebude, takovým talentem nedisponuji, snad se drobná snaha ocení. Pozornost rodičů jsem si získával prazvláštně. Mou velkou inspirací byl dlouhá léta můj otec, který dělal sedmadvacet let profesionálního hasiče, což je pro dítě něco úžasného, reálný hrdina a dětský vzor, na kterého se ohlížíš zezdola s velkým respektem. Z různých příběhů, které mi pověděl ze své práce a následně z okoukaných filmů, jsem si bral inspiraci pro hraní a snažil jsem se vše napodobovat. Od hašení, přes to jak někdo utíká a podobně.


Táta měl doma schované různé zastaralé hasičské vybavení, které víceméně nevyužíval. A kdy jindy, než když jsem byl sám doma, jsem mohl využít situace, že ano?! Jenže jen představa, fantazie k hraní si v pokojíčku mě prostě nestačila. Chtělo to už něco víc, něco reálnějšího.


A tak jsem si jednou oblékl tátovu hasičskou košili, kterou měl schovanou ve skříni, abych vypadal jako vážený hasič. Přes košili jsem si dal punčochy až k pupku, ty nahrazovaly nehořlavé kalhoty a hlavně pestrobarevné kšandy, na které jsem nedal dopustit! Nasadil jsem si gumáky, tátovy pracovní rukavice. Batoh s různým vybavením a nářadím "hračkami", které byly po ruce, hasičskou helmu s krytem! A na závěr matčiny sluneční brýle uschované v hasičské kapse. Expert jak sviňa. Zase a znovu v tom všem hrála roli židle, na kterou jsem tak rád lozil a já jsem si ji posunul ke kuchyňské lince. Do dřezu jsem naházel rozstříhané papírky. "Promyšlená vynalézavost." Jelikož jsem byl dost všímavé dítě, věděl jsem, kam si táta schovává sirky.A taky jsem si pamatoval způsob jejich využití.


Využíval jsem co nejméně sirek, aby nebylo poznat, že jsem něco prováděl. I když bylo vše důkladně promyšlené, samozřejmě se to vymklo kontrole. Což můj nevyzrálý mozek nemohl vědět, že jo. Moc se mi líbily, malé plamínky na nastříhaných papírkách, které jsem držel v ruce a za tekoucí vody je hned spláchnul, což byla taková menší prevence proti problému. "Samozřejmě, že jsem to udělal vícekrát." Ale, mně to nestačilo. Říkal jsem si, že někdo něco tak drsného nedokáže, protože jsem přece syn hasiče, a tak jsem chtěl větší plamen, který bych bez mávnutí uhasil. Problém nastal v tom, že ve dřezu byla nějaká si plastová blbina "přes celý dřez" a narval jsem tam různé stránky z novin. Ono plamen byl mocný o tom žádná, ale bohužel chytla i ta plastová věc na zachytávání bordelu ve dřezu.


Nejenom, že jsem si byl vědom problému, já ho také cítil. Najednou se po bytě začalo podivně kouřit a já jsem si říkal "Že je něco špatně?!" Dostal jsem oprávněný strach, protože ten plast, se začal divně pokrucovat, začalo rychle hašení. Přišel veliký úkol: vyvětrat byt, uklidit to, co se nespláchlo. A co se spáleným plastem? Stres a strach mnou začal proudit, začal jsem si představovat, co bude předcházet, až přijdou rodiče, na co se připravit? Má touha otevřít okna mě stala mnoho sil, protože v bytě byla dřevěná okna a některá se otvírala dost těžko. A já byl malý a slabý klučina.


Co se dalo spláchnout jsem spláchl, co se dalo vyhodil jsem hodil do koše, což byla samozřejmě chyba. Modlil jsem se ať přijdou za co nejdelší dobu. V hlavě jsem měl furt ten plamen a následný smrad. Dělal jsem blbého a hrál si v pokojíčku. Už jsem si říkal, jak jsem vše hravě zvládl a šel jsem dělat do pokoje mrtvého brouka a čekal jsem po příchodů jednoho z rodičů, kdy zazní mé jméno. Jenže mě prozradily spálené kousky novin různě po kuchyňské lince, spálený kus plastu v koši a odhozené sirky na sporáku. Dostal jsem stěr, po držce od táty jak nikdy, nebudu říkat, že ne. Ale byl by to docela paradox, kdyby v titulcích novin, bylo "Hasičův syn si hrál s ohněm a podpálil celý byt" No díky bohu, že to dopadlo jak to dopadlo. Každopádně. Jestli jsem se poučil? Samozřejmě! Už jsem to nikdy nedělal doma. A přišla otázka jak rychle hoří seno. Chcete vědět víc?


Foto zdroj: Franco Papaluca: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/zapasy-krabice-otevreny-zatisi-18693815/

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

VOD PODLAHY

Comments

Rated 0 out of 5 stars.
No ratings yet

Add a rating
bottom of page