Různorodé dětské zkoumání, všemohoucí zájem s neustálím kladením si otázek a vyhledávání dobrodružství s výhledem na průser. Tak nějak by se dalo definovat dětství, tedy z té škály neomezených možností způsobit menší problém z několika procent určitě. O tom může bezpochyby vyprávět téměř každý rodič, který si zažil vychovávat své dítě, protože děti Vás dokážou svou vynalézavostí vždy překvapit.
Osobně rodič momentálně nejsem, ono ne nadarmo se říká, nikdy neříkej nikdy, ale někdy to v životě nejde podle plánu, nějak to neklaplo. Nebudeme ronit slzy, od toho tady nejsme. Stává se. Když to přijde a bude to mít pravou příchuť náhledu do budoucnosti, jsem tomu pevně otevřený. Za to se mohu se vší pýchou pochlubit, že jsem dobrý strejda a troufám si se svým názorem zajít tak daleko, a vyhlásím to pevně na plnou hubu, že jsem skvělý strejda a moje sestra by se pod tohle určitě podepsala. Kdybych se setkal s odpovědí, že nikoliv, tak ji příště nepohlídám malého, jen aby bylo jasno... .
Nicméně! V palici mám takové šuplíčky, šanony, je to taková databáze, kde mám uložené samé „pojmenujte si to, jak chcete“, ale je to takový souhrn vzpomínek, zážitků a „samozřejmě“ výjimečných situací. Řekl jsem si, že než se dostaneme do úplně jiných okruhů témat, kterým se chci zabývat na svém blogu, proč si to neokořenit něčím pěkným. Pojďte si se mnou trochu zavzpomínat a zasmát se nad různými lumpárnami. Budu strašně moc rád, když pod příspěvkem necháte pár slov o Vaších zážitcích z dětství.
Co bych mohl takhle na začátek prásknout. Když se zaměřím sám na sebe. Nevzpomenu si, kolik jsem měl přesně let a je zajímavé, že si právě tuhle příhodu pamatuji, tuším, že jsem do školky už chodil, nejsem si jistý. Důležité je, že jsem měl zájem se stát elektrikářem, nebo odborným experimentem pro vyšší moc. Třeba jsem se chtěl nechat transformovat do nějakého superhrdiny. Proč ne, že jo... .
Máma s tátou seděli v dopoledních hodinách v kuchyni, četli si noviny, popíjeli kávu a povídali si. Prostě normální všední den, kdy je děcko v klidu. Najednou jeden z rodičů zbystřil a ozvalo se mírně vážnějším hlasem „Libore, nestrkej tu kovovou část té prkotiny, kopne tě to!“ Pro mě to však byla velice zajímavá věc. Rodiče jsem moc dobře vnímal, ale mě to neodradilo. Zaujal jsem postoj lehce drzého kovboje s mírně vystrčenou prdelí, přesunul jsem svůj pohled směrem k rodičům a jako Clint Eastwood v nějakém westernu, jsem mírně přivřel oči, možná jsem se nechal inspirovat nějakou scénou z filmu. která mi utkvěla v rozkvétajícím mozečku.
Opravdu! Nezajímalo mě nic jiného, než tu zpropadenou kovovou prkotinu strčit do jedné z těch dvou volných dírek v zásuvce. Na mé dětské tváři se objevil krásný šibalský úsměv a pár sekund škádlím svou mámu pohledem, byl to takový boj pohledů, kdo uhne dřív. Máma stále váhá, zda má zakročit nebo mě zkrotí zvýšený hlas. Každý pohyb byl důležitý, záleželo, kdo bude rychlejší. V moment se zvedl i můj otec, kterému došla trpělivost a uhání ke mně. Zařve: „Liboréééé! Už toho mám plné zuby!“
ěJoooo už není návratu otče, a ze sekundy na sekundu se vrhám do akce. Há konečně! Konečně jsem vevnitř a vím zní to jak nějaký úryvek z porno průmyslu, ale vono to tak fakt bylo. A najednou. Prásk! Plesk! Koplo mě to! Kopla mě svině elektrická, menší výboj, odlet a je po akci. Kurde, kdybych měl v té době chlupy na prdeli jsem rozčepýřeny i tam. Čuměl jsem jak péro z gauče, uháním jak uragán po bytě, zásuvka mi dala lekci, že vařečka mě byla možná i milejší. Ani jsem nepotřeboval, aby mi dal někdo na zadek. Brečím, fňukám, řvu jak na lesy.
Dětský zájem mě po delší době vede někam jinam, k něčemu daleko bezpečnějšímu, ale na zásuvku jsem si dával pozor a jen tak jsem na ní nezapomněl, protože pohled Eastwooda mi zůstal.
Comments